Poslyš, Kasuistika psaná s cé o něčem hovoří. To už se nepíše hoooodně dlouho.
Mimochodem, Já byla neustále plačící mimino, neuhlídatelný dvouletý dítě v jeslích(jediná jsem z nich dokázala pravidelně UTÍKAT),ve školce s nálepkou pekelnýho spratka, ačkoli bratr byl vychovávanej stejně a bez problémů, ADHD ovšem diagnostikována až na prvním stupni ZŠ... :-(( Protože dříív to asi nejde, že jo? ;-)
Léčba hospitalizací na dětský psychiatrii, neustálou medikací (diazepam denně jako trest za sprostý slovo p pod.), a přivazováním k posteli...
problémy se začleněním do společnosti šílený, začínám to zvládat až posledních pár let, a to mi(ale nikomu ani muk ;-))táhne na sedmadvacátej rok.