Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

vždycky jsem tvrdila, že bych si postižené dítě nechala, až jsem byla na dvouměsíční praxi, u těchto dětí. Oddělení bylo rozděleno na ležící, plazící, chodící, a dospělé chodící. Prošla jsem je všechny. Různě více či méně deformované děti, chyběly jim části končetin, měly sondy v žaludku, no děs, na oddělení dospělých jsem byla svědkem jak jeden milý Down asi 150 kg liskl sestřičku. a spoustu jiných zážitků. Nakonec jsem tam zůstala pracovat 3 roky. --Už nejsem přesvědčená o tom že bych si nechala postižené dítě---