Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

dneska začínám 3tí měsíc. jsem po ivf. vždycky jsem věřila, že miminko s postižením DS nebudu schopná vychovávat, ale to bylo do doby, než jsem toho drobečka viděla na ultrazvuku, jak mu bouchá srdíčko.
amc mám doporučenou, pokud dopadnou špatně testy. kdyby dopadly špatně, amc odmítnu, protože zkrátka jsem přestala všem testům věřit. zkrátka nic není 100% a já nechci riskovat, že zrovna nám vyjdou falešně pozitivně a to jakýkoli testy a já se na základě nich zásadně rozhodnu - ty procenta potratu zdravého miminka mě neskutečně děsí. navíc potrat po amc je vlastně porod a to by mi dalo hodně zabrat se s tím vyrovnat.
napadají mě další otázky, které rozhodně nevyřeší jekékoli testy...
a co když se vám, jak tu už někdo zmiňoval, narodí miminko s DS po negativních testech? dát miminko k adopci (to miminko, který jste hladili v bříšku) a přijít domů z porodnice s prázdnou autosedačkou do vybaveného a připraveného pokojíčku?
nebo co když bude mít nedej bože úraz a pak bude postižené? to ho odložíte, protože s ním nebudete chtít ztrácet čas na úkor dalších dětí nebo aby vás můj závěr - testy jsou pro mě dobré, aby upozornily na možnost vad neslučitelných se životem a já měla šanci se na to připravit, dále na vady, které by bylo třeba řešit bezprostředně po porodu a to je pro mě cca vše.