Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

Psala jsem o polovině s těžším postižením, ne s lehkým.
Jasně, jako každý člověk, a přiznej, že i ty, mám na každou věc názor, ale na druhou stranu, je mi naprosto jedno, jestli potkávám lidi s DS (v domě máme taky jednoho), jak žijou. Je mi jedno, jestli si nějaká maminka dítě s DS nechá nebo ne. Je to každého věc.
Psala jsem taky, že kdybych neměla ŽÁDNÉ dítě, možná bych se rozhodovala jinak, ale vzhledem k dvou synům a mému chatrnému zdraví bych si, kdyby mi špatně vyšlo AMC, nechala dítě vzít. Když mému synovi v roce a půl diagnostikovali těžkou ADHD, byl pernamentně nemocný a stále je, má taky své zdravotní problémy, byla jsem rozhodnutá žádné jiné dítě nemít, abych se mohla co nejlépe postarat o něj. Ve třech letech se jeho ADHD výrazně zlepšilo na mírnou formu, a až tehdy jsme se rozhodli pro druhé dítě, ale šla jsem na AMC, protože vycházelo špatně.