Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

Souhlasím, triple test je často zavádějící. Mně doporučil lékař vyš. ve 12. týdnu, nosní kůstka byla patrná pohledem i pro nás s manželem, šíjové projasnění po změření v normě a oba jsme zaslzeli, když jsme drobečka poprvé uviděli. Ovlivnilo nás to natolik, že jsme se poté domluvili, že výsledky triple testu nebudeme řešit a na amniocentézu nepůjdu v žádném případě. Nyní mám zdravého chlapečka, rok a půl, narodil se v mých 38 letech.
(Mám ještě 12ti letého syna z prvního manželství).
Před 7 lety jsem potratila v pátém měsíci holčičku, zážitek tak děsný, že bych stejně nemohla své dítě ohrozit ani 1% potratu.
Navíc jsem 2 roky pracovala jako asistentka v pomocné škole pro děti s různými druhy postižení (Downův syndrom, autismus, mozková obrna). Děti s DS patřily jednoznačně k nejméně postiženým, byly vesměs přítulné, i když někdy pěkně zlobily a dokázaly být i vychytralé, když se chtěly nějaké činnosti vyhnout. Tam jsem také pochopila, že děti svá postižení nevnímají, je to pro ně jediná realita, kterou znají a život je rozhodně bavil, chtěly se učit a hrát si v míře svých schopností.
Určitě je těžké se rozhodovat v těhotenství, ale po svých zkušenostech si myslím, že každý má právo na život. I když je to pro rodiče takových dětí velmi těžký život, děti je milují a jsou jim za něj vděčné.Dana V.