Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Nevím, kde začít, ale potřebuji radu či názor někoho nestranného. Je mi 23 let a mám 2,5letého syna a čekám druhého syna. Bydlíme s manželem u jeho rodičů a moji rodiče bydlí asi 200m. Když se Toník narodil, byli jsme všichni hrozně šťastní. Je to vymodlené dítě, doktor prorokoval, že děti mít nebudeme. Byl hodně uplakaný a já měla poporodní deprese a do toho se mě pořád tchýně chodila ptát, jestli mě nemá pomoct a že mám dělat tohle a támhleto. Moje máma byla trošku lepší, ale taky mě deptala, že mám přikrmovat a přestat kojit. Jediná doktorka mě ujišťovala,že je vše v pořádku. Myslela jsem, že jak bude Toníček starší, bude vše lepší, ale opak je pravdou.Tchýně už je v pohodě.Ale moje máma.Když jsme s malým u nich a zavolám na Toníka ať něco nedělá, máma na mě zvedne ukazováček a řekne:"U nás platí naše pravidla." Vlastně mě znemožní a odpálkuje před vlastním synem, který to samozřejmě cítí. Můj manžel ji už nemůže skoro vystát. Já jsem několikrát udělala scénu, ale bylo to k ničemu. A to si ho chtějí vzít na dovolenou. Řekla jsem jim, že na to můžou zapomenout. Když jsme u mojí babičky, tak ho moje máma ode mě pořád odhání. Když byl mimčo a plakal, vyrvala mi ho z náručí a řekla ať si jdu sednout, že se o něho postará. To už jsem nedovolila. Plačící dítě patří k matce.Nechci se mstít na dětech a přestat jim ho dávat úplně, ale její přístup je čím dál horší a je to pro mě každodenní vysilující boj. Do toho čekám druhého syna a mám strach jak to budu zvládat až se narodí a jestli to vydržím psychicky. Děkuji za jakýkoli názor