Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

Já bych si zase strašně vyčítala, že jsem byla blbá a vzala jsem si chlapa, co nás opustí poté, co se - mně i jemu - narodí postižené dítě.

Dotyčná vymění
svůj strach
strach z toho, že ji opustí manžel, odsoudí okolí
ap.
za život svého dítěte.

Tomu já říkám - omluva za zdánlivou tvrdost, ale nazývejme věci pravými jmény - strach, zbabělost, sobectví, nedostatek odvahy a lásky.
A přeju té paní a jejim blízkým, aby nikdo z nich vážněji neonemocněl, neměl vážný úraz, neumíral dlouho... Pže by to neunesla, nešla by za ním ani do nemocnice, co by lidi řekli tomu, že jí zůstal syn postižený po borelióze? Co s ním udělá?

Nechápu, kde zmizela ta troška citu dát dítěti aspoň tu šanci na život. Krom toho, že 2/3 diagnostikovaných DS vůbec nemá.