Panímáma - tak teď mi i lehce vhrkly slzy. A máš 100% pravdu, že vyhořelí by se neměli starat o bezmocné, ani zlí nebo lhostejní (jde totiž o to, zda je to "jen" syndrom vyhoření - u některých kolegyň, zvl. mladších, jsem se setkávala s přístupem "Lepší než zametat ulice. Práce jako práce, odmakáme, jdeme domů...").
Lidé na našem oddělení byli dlouhodobě těžce nemocní, umírající, úzkostní, nešťastní...to je však nijak nepovyšovalo mezi lidský druh, naopak.
Za jeden z největších zločinů komunismu považuji právě vyhnání řádových sestřiček z nemocnic a všech možných sociálních zařízení... těžko říct, zda se to někdy vrátí...