Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

Souhlasím s článkem i tímto názorem. U našeho třetího dítěte jsem po tripple testech měla úplně stejný výsledek rizika Downova syndromu, 1:270. Po screeningu v 1. trimestru to bylo jen 1:1200, po konecnem UZ ve 20. týdnu ještě finálně snížené na 1:500. Bylo mi 38 let, to hrálo velkou roli. Amnio mi bylo doporučeno. Po zralé úvaze, porovnání rizika potratu 1:100 vs. riziko Downa, jsme se rozhodli na amnio nejít. Naštěstí jak lékař v Genetu, tak naše genetička byli oba milí, vstřícní a v podstatě souhlasili s našim závěrem.

No, musím přiznat, že jsem si na riziko občas vzpomněla, ale nijak zvlášť jsem se tím pak už nestresovala. Přesto jedna z prvních věcí, kterou jsme s manželem po porodu kontrolovali, bylo právě postižení Downovým syndromem. Náš syn je zdravý.

Myslím, že je dobré si uvědomit, že čísla jsou čísla, že pokud lékař říká, že riziko potratu pri amnio je mizivé, pak nevím, jak by definoval "mizivost" rizika Downa v mém případě. Riziku Downa se totiž ještě násobí jakýmsi pocitovým koeficientem, že Down je katastrofa. Přitom porovnání čísel mluví jasně.

jana