Binturong, mně se článek líbí a musím přiznat, že jsem o tom předtím nepřemýšlela a teď ti musím dát za pravdu, ano, připadalo mi normální, když jsem takové chování zdravotníků ke starším pacientům vídala ve filmech (asi proto, že jsem ho vídala fakt jen v těch filmech a z toho ta moje "norma" pochází). Jen jsem si možná trochu myslela, že lékaři při vysvětlování berou v úvahu vzdělání a profesi pacienta (např. v porodnici mají výhodu lékařky, právničky, novinářky, političky a celebrity).
A k té podivuhodné posvátné úctě až podřízenosti vůči lékaři - obávám se, že tím trpím taky (a to "trpím" v tom smyslu, že si to uvědomuju a fakt mi to vadí). Z odstupem času si vždycky říkám, proboha, jak jsem se mohla nechat takhle odbýt, ponížit atd., ale v té chvíli, když nade mnou ten doktor stojí, jsem bezmocná. Před pár lety mě odbyli na pohotovosti v Roudnici, nejdřív je zajímalo bydliště, a když viděli, že jsem z Prahy, měli řeči, ať si jedu na pohotovost do Prahy, kromě změření teploty neprovedli žádné vyšetření, hlavně všechno zdokumentovali pro pojišťovnu a léčba veškerá žádná, jen si mě přehazovali mezi sebou, asi aby toho pojišťovna zaplatila co nejvíc. Normálně jsem se rozbrečela, fakt, a to jsem nebyla ani těhotná nebo kojící, takže žádné hormony v tom roli nehrály. Na druhou stranu si i díky těmto zkušenostem dokážu vážit lékařů, kteří a) léčí, když je třeba léčit, a za b) přistupují k pacientovi jako k bytosti obdařené lidskou důstojností. Doufám, že jich bude přibývat (a ne ubývat s tím, jak budu stárnout).
Předchozí