Přidat názor k článku Sama na děti i na život

dekuji za pribeh... je mi to lito, asi si nesete urcitou krivdu a bolest cely zivot a ted uz i vice chapu vase prispevky, kdy hajite muzske nad zenskymi... proste vam chybel vas tatinek a na maminku jste se zlobila.... doufam,ze moje dcery se na me zlobit nebudou, prestoze te starsi tatinek hodne chybi.... ale ja jsem to delala pro ne, pro jejich stastny detstvi bez hadek, scen, ponizovani a rvacek.... snazim se snim pratelsky dle moznosti pred detma vychazet i ted, prestoze se do jazyka kousu a citim odpor, ale idykz je to nekdy tezko proveditelne, snazim se deti do komplikovanych rodinych vztahu nezatahovat. Ja jako mala musela take mame delat vrbu, o tatovi, ktereho jsem poprve poznala az v 31 letech, jsem poslouchala, jaky to byl hazjl a jak me nechtel a nechce, o otcimovi, jak ji trapi, co ji dela a ublizuje, ze chlasta a pokazde, dkyz ji zmlatil, mela me vycvicenou pokynama, co mam delat, kam jit pro pomoc a jak bez vsimnuti vyklouznout z bytu. Dodnes si pamatuji ten odpor, jaky jsem citila, dkyz mi mama jako male holcicce vecne brecela na rameni a citila ty studeny slzy na tricku, cerny od maskary... s mamou mam komplikovane vztah dodnes, ona vzdy mela svuj zivot,jak tvrdi... ja se snazim byt jina... svuj zivot podridim detem a nemam pocit, jako ona, ze jedinym stestim na svete je chlap a nebudu detem tahat nove strejdy...