Přidat názor k článku Máma na půl úvazku

Poloviční úvazek je podlě mě dobrý kompromis, člověk užije i práce i dítěte a ani jedno nemá čas se nějak zprotivit. Vrátila jsem se do práce na 60 % úvazek, když našemu malýmu bylo 7 měsíců. Zkoušela jsem nejdříve pracovat tři celé dny (úterý, středa, čtvrtek) a být doma pátek-pondělí, ale to nám nevyhovovalo, protože jsem chodila malýho do jeslí dvakrát za den kojit a on z jednoho dne na druhý skočil do období separační úzkosti a mně strašně drásalo nervy se s ním loučit několikrát denně, tak jsem přešla na pracovní dobu pondělí-pátek od 9:00 do 13:30, to vydržel bez kojení a pak jsem si pro něho přišla. Takhle nám to fungovalo do roku a půl fungovalo by to i dál, ale mezitím dostal manžel jinou pozici a odstěhovali jsme se Jižní Ameriky, takže jsem doma na předčasné mateřské (v lednu budu rodit).

Připadá mi strašně paradoxní, že zatímco všude kolem ženy mají mateřskou 9 - 15 týdnů v tom lepším případě, my v Čechách se divíme, když jde matka do práce na poloviční úvazek `už` v roce a půl dítěte :) Tady v Guyaně je to dva měsíce před porodem a měsíc po porodu (jestli jsem správně pochopila) a KONEC, zpátky do práce. Teď si to tedy užívám, poprvé jsem pracovala na plný úvazek do dne před porodem a těch 7 měsíců uteklo rychle, ale ty tři roky bych tedy nedala a nemyslím si, že je to velká výhoda:
a) žena se profesionálně odepíše, obzvlášť pokud má více dětí
b) pro psychologický vývoj dětí je příznivé si v útlém věku vytvářet vztahy s více lidmi, než pouze s matkou, dokonce už Bowlby naznával, že takové dítě je pak v životě schopnější navazovat dobré vztahy
c) dospělá žena potřebuje k životu víc, než být zavřená s dítětem a čekat, až se manžel v osum vrátí z práce, to je i na psychický odpis - a co potom taková nespokojená žena poskytuje dítěti? Nic pozitivního.