Přidat názor k článku Máma na půl úvazku

Tak já to měla o něco horší. V synových 18 měsících jsem ho k chůvě začala vozit. (manžel podniká a vypadla mu jedna zaměstnankyně, nemohl najít náhradu, tak mě požádal o záskok na 2-3 měsíce - jsou z toho už 3 roky). Takže ráno vstávat v 6.00, abych probrala sebe i malého - to je snad to nejhorší.Pak nervy,protože to nechtěl, to chtěl,oblékání horor,zvlášť v zimě, před odchodem si vzpoměl že chce čurat,v autě si vzpoměl že chce sebou hračku atd.Nechtěla jsem ho stresovat,takže vše v klidu,pomalu,pozvolna a bylo mi na zbláznění - potřebovala jsme být v práci max. 7.30,naštěstí to mám blízko.Manžel sliboval jak cigán,jak se budem střídat,pochopitelně jeho potřeba jít ráno dřív byla vždy naléhavější než ta moje Domů jsem se vracela kolem 17.00 a znovu kolotoč - úklid,večeře,koupání,poplatit faktury, zkontrolovat kdo dluží nám,výplaty atd (dělám firmě navíc účetnictví). Malý si zvykl, mezi dětmi se mu moc líbí,takže ranní problémy postupně ustoupily.Ale tehdejší ranní etudy jsou pro mě dodnes noční můrou, kdybych si uměla představit,jak to bude probíhat a že to není dočasné,manžela odmítnu, obživa neobživa.