Přidat názor k článku Máma na půl úvazku

ano, jsem z prahy. pocházím z moravy a v praze žiju proto, že jsem tu studovala a našla vždy práci, která mě bavila. Můj článek neměl vyprudit ty, kterým se najít práci nedaří. Ani si nemyslím, že jsem vyfrustrovaná a nevyrovnaná s tím, že nejsem s dítětem, jak tady někdo napsal. Prostě jsem předevčírem byla tak nadšaná z pracovních úspěchů a tak šťastná, když se mi odpoledne drobeček rozběhl do náruče po příchodu z práce, že jsem měla potřebu o tom napsat. Napsala jsem to pro mámy, které sedí doma a jsou nešťastné z toho, že je mateřské povinnosti neuspokojují. Dítě milují, nevyměnily by ho za nic na světě, ale nechtějí zapomenout na sebe a svůj dobrý pocit z potřebnosti jiným. Protože jsem kdysi na rodinu.cz chodila denně (někteří mě dobře znají z jedné diskuzní skupiny), tak mě napadlo se tady vyzpovídat.
Najít půlúvazek je opravdu složité. Zkrácené úvazky nabízejí často malé firmy (třeba týmové asistentky a jiná administrativní výpomoc), ale tam dost často funguje dosazování známých a kamarádů. Výběrová řízení vypisují někdy velké firmy, které si na tom dokonce zakládají, protože dnešní trend je nabízet flexibilní úvazky, zařazovat do prac. procesu matky, hendicapované a absolventy. Měla jsem štěstí, že jsem na takovou firmu narazila, ale musela jsem projít tříkolovým výběrovým řízením

Snad ještě na závěr - od té doby, co jsem nastoupila do práce, pokud nepočítám první týdny, kdy si malý zvykal na chůvu (což zvládl překvapivě rychle, já z toho měla obavy), tak mé dítě se mění z přemýšlivého miminka ve veselého raracha. Ze mě totiž sálá spokojenost a na něm jde vidět, že to převzal a je fakt veselejší. Navíc naše chůva je přesný opak mě - v péči o děti se maximálně realizuje, má na tom postavenou živnost, umí asi tisíc písniček a básniček, tanečků a her a já ji nesmírně obdivuji. Dává mému synovi tolik navíc!