Přidat názor k článku Náš příběh o pěstounské péči – 10. díl: Deník

Děkuji vám moc za komentáře. Musím se vám ale omluvit a zřejmě vás zklamu...
Bohužel nejsem super matka s velkým M. Jsem úplně normální ženská...vlastně
já už ani nemůžu říct, že jsem normální. Z našich pubertálních synků jsem už napůl šílená.
Vůbec si nemyslete, že jsme nějaká ideální rodinka. V hantýrce našich kluků je to u nás
někdy dost hustý a taky dost vostrý. Nevíte náhodou někdo, kdy končí u kluků puberta?
Někdy mám pocit, že než to skončí budu už šílená úplně.
Co se týká vztahu kluků a Anetky...ten starší je chůva a ten mladší je pěknej lupínek a chaotik
nejtěžšího kalibru.