Přidat názor k článku Náš příběh o pěstounské péči – 10. díl: Deník

Díky, Mateřídouško, za připomenutí dávné doby(7,5 roku)
Tenkrát jsme si přivezli naše první pěstouňátko.
Bylo jen o 4 měsíce mladší než Anetka, ale celý tvůj popis se až do nejmenších podobností shoduje
Nechci vám dávat hrozivé prognózy, jen musím dolpnit, že z "pouhé" ústavní deprivace se po třech letech pátrání, pokusů a omylů vyklubal vysocefunkční autismus jak vyšitý.
Že jsme to přežili dokazuje to, že těch ptáčátek nám trochu přibylo, celkem máme 7 přijatých dětí, které si každý nesou svůj raneček problémů-povětšinou zdravotních- a i když je to občas k zbláznění;-), nedala bych je ani za nic na světě
Třeba taky u vás nezůstane u jednoho...
P.S.
Puberta je sprosté slovo a já se ho snažím velmi neúspěšně ignorovat )