Je to taky trochu o nátuře maminky - svoje děti miluju od narození, ale opravdu si to užívám až teď (2 a 4 roky), kdy jsou pro mě parťáci na hraní, kdy se mnou diskutují, kdy spolu můžeme podnikat spoustu věcí. Teď už vnímám, co všechno jim předávám, učím je dívat se kolem sebe, vidět krásu i tam, kde ji spousta lidí nehledá, a radost ze společného sdílení okouzlení krásou světa je jedinečná. A vůbec to nesouvisí s tím, že pracuju na směny na záchrance - možná si to naopak vychutnávám o to líp, že díky limitaci času se snažím ho využít na maximum. Je mi jasné, že spousta maminek to vidí jinak, ale proto přece nejsou horší ani ony, ani já.
Předchozí