Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

ahojky tak jsem si pročetla všechny příspěvky a koukám, že co člověk, to názor. Mě je 25 let, jsem v 25. týdnu a v 18. týdnu jsem podstoupila amniocentézu a to hned ze dvou důvodů. Jednak mi vyšel hraniční tripl a za druhé přítel má v rodině mutaci genu delta f508, tedy genetickou dispozici pro cystickou fibrózu. Já jsem musela být otestována na případné mutace genu, protože kdyby se mutace našla i u mě, hrozilo by, že malý bude mít už cystickou firbózu jako takovou. Naštěstí výsledky z amnia dopadly dobře v obou případech, Down nám nehrozí a co se týče CF, malý po příteli zdědil nosičství, takže mutaci v sobě má taky, ale to nic neznamená, pouze jeho budoucí partnerka bude muset projít těmi vyšetřeními, kterými jsem prošla já. A co se týče amnia............jsem ráda, že je něco takového možné. Já bych si zkrátka postižené dítě nenechala, ať se to někomu líbí nebo ne (i když je to naše první mimi). Obdivuju všechny matky, co do toho jdou, ale všechny prostě takové nejsme. Navíc si nemyslím, že amnio je jen zdrojem příjmů nemocnic, mě do toho nikdo nenutil, pouze mi to doporučili a já to udělala pro svůj klid, protože jsem se nechtěla stresovat do konce těhu. Navíc co se týče rizika potratu, sice tam je, ale většinou k tomu dojde v případě, že už nějaké komplikace předtím byly - krvácení, předchozí samovolné potraty, ZT apod. V případě, že vše probíhá tak jak má, je riziko téměř nulové.