Přidat názor k článku Pěstouni: Na objetí si musím počkat

Zdravím,

velmi si vážím odvahy pěstounů a moc všem držim palce aby pořád nacházeli v sobě sílu a lásku.
Neodpustím si ale drobnou poznámku: pocity, ktere zažívá autorka (minimálně ty popsané) zažívám se svými biologickými dětmi také. Jejích objetí, polibky apohlazení velice vnímám, neočekávám od ních žádnou dokonalost (to už vůbec není předpokladem mé lásky k ním), také mne naučily asertivitě, toleranci, kreativitě i pokoře. A můj život by byl nudně předvídatelný bez nich.
Pravda, nebudu se radovat, že jen nepropadají, ale kdo ví, ve skrytu duše počítám se vším... Miluji je protože jsou a jsem nesmírně vděčná, že do mého života vstoupily.