Přidat názor k článku Pěstouni: Na objetí si musím počkat

ten start do života bez blízké osoby je znát už i na miminech, přijali jsme do rodiny novorozenou holčičku a už i na ní nebylo
všechno tak úplně "košer" jako na ostatních novorozencích, ona tam prostě ležela sama, narozdíl od těch ostatních s láskou opečovávaných miminek...
syna jsme si vzali v šesti měsicích (zákon o rodině prakticky neumožňuje už dřívější adopci) a tam už to bylo znát opravdu docela hodně
takové hezké mimino, ale bez zájmu, hlavička se mu kinklala jako měsíčnímu dítěti a bylo mu jedno, kdo ho drží na ruce
asi proto, že už jsme jednu zkušenost měli za sebou (nebo jsme si jen prostě na první pohled sedli)bylo to sžívání se synem raketové rychlosti a ta proměna během 14 dní, byla neuveřitelná ....... to
bylo jiné dítě
a zatímco se v šesti měsících s bídou otočil na bříško, v deseti měsících se pustil a přešel obývák, v jedenácti už lítal
ten tím kontaktem s námi, tím, že měl najednou mámu jenom pro sebe, neuvěřitelně rozkvetl
v těch dětech to ale zůstane, nějaký podvědomý strach, že je můžeme opustit, že už to jednou někdo udělal, tak proč ne znovu
oni na nás hrozně lpí a my je nesmíme zklamat, tak to alespoň cítím já
každá výchova je obtížná a asi málokdo může říci, že o výchově svých dětí vlastně ani neví
s těmito dětmi se občas člověk potrápí trochu víc (teď nemluvím o dětech v PP, protože s těmi zkušenost nemám), nesou si v sobě jiné geny a ty nemusí být vždycky v souladu s našimi představami s naším stylem života
občas se taky přistihnu (při nekonečných procvičování matematiky apod.), že už cítím, že mám dost
a ráno zase vstanu a budím ty spící hlavičky a nikdy bych nic nevrátila zpátky, strašně je miluju, jsou moje a vždycky budou i kdyby provedli kdovíco a propadli ze všech předmětů a oni to vědí
neumím si vůbec představit, co s lidskou (dětskou duší) musí udělat opuštěnost a výchova v ústavu a taky si neumím předtavit, jestli bych si s tím uměla poradit a jestli by mě to nějak obohatilo, povzneslo
když mám ale psát o svých adoptovaných dětech - tak mě to v životě posunulo úplně někam jinam a díky za ně