Přidat názor k článku Pěstouni: Na objetí si musím počkat

řimbabo...myslím, že jsou to dvě poměrně odlišné situace bio děti x ado, PP děti, i když samy pěstounky (některé) a hlavně ado rodiče mají někdy tendence říkat , že ne , že to není jiné , že je to stejné jak s city tak s výchovou....ale není to tak. Přijaté děti milujeme buď hned , mámeli štěstí, nebo jsou li to prckové, nebo později, u starších , když se vztah vytvoří , po čase společného soužití, děti se na nové rodiče naváží, připoutají se k nim až po čase ( a to i u mimin) , není to plynulé jako u bio rodičů , přeci po porodu i před porodem, většina maminek se na svoje děti těší, miluje je již v břiše a většina je miluje také hned po porodu, děti jsou neustále v kontaktu s mámou, mají pocit bezpečí, svoje lidi , kteří ve většině případů jsou na svoje děti hodní, vytvářejí jim zázemí jak má být atd ... a pak máš děti opuštěné, nechtěné ( i v břiše to ta mimina cítí , že nejsou chtěná) , mámy dělají kdoví co i během těhotenství, pokud se dětí nevzdají hned tak si je vezmou domů a tam ty děti prožijí mnohdy hotové horory,věci nad kterými rozum zůstane stát a než se dostanou do domova tak uplynou třeba i roky zneužívání, hladu, týrání, samoty doma ...nelze srovnávat tyto dva "druhy dětí" , jejich vývoj a péči o ně a rodičovství. Je to prostě úplně o něčem jiném a to většinou i u těch ado mimin, která přicházejí po porodu o osobu, která je jen pro ně a na kterou se mohou citově navázat. ... představ si, že dostaneš domů 10 leté dítě, které doma žilo v rodině kde mu nedávali najíst, za maminkou chodili divní pánové, občas taky za dítětem, hulilo se tam, chlastalo se tam, fetovalo se tam, nepralo nevařilo ..pak se dítě dostane do DD , tam nemá osobu které by mohlo věřit, nic není jeho, všechno je všech, co si neurveš nemáš...když máš bio dítě , tak i když zlobí jak čert a dělá cokoliv tak pořád od narození má tebe jako svého člověka, pořád, nemění se to, jistota zázemí atd.... a jinak si myslím, že jak bio rodiče tak ado rodiče , PP rodiče jsou prostě nešťastníci když se jim dítě nepovede. Většinou všichni dělají všechno pro to , aby dítě tzv. slušně vychovali a když se to nepovede, no co se dá dělat , to je život. Jen je tam jaksi rozdíl toho pardon za ta slova vstupního materiálu.... např. v širší rodině máme jedno bio dítě, pěkné číslo , ADHD, dys, problémy s chováním a také se snaží zaprvé to vyřešit , ale také již vědí , že to je po tatínkovi, který byl taky pěkné kvítko a , že se s tím teda dá jen málo co dělat protože to asi kuk holt zdědil geneticky ...zrovna jako PP, ado rodiče řeknou, děláme co můžem , ale může to mít po rodičích ....