Přidat názor k článku Pěstouni: Na objetí si musím počkat

A jsou takto postižené děti vyrůstající v každém ústavu ? Vzpomíbám na článek (fejeton či co to bylo) od Matějčka, píše o dvou ústavech, jeden vedli manželé v chudém kraji a děti, jež zažily oba ústavy, byly mnohem radši v tom chudším, právě díky jeho osazenstvu dospělých. I dítě vyrůstající v takovém ústavu je takto poznamenané, i dítě např. trávící své dětství v zařízení rodin. typu jako je Klokének (nevím, jak moc dlouhodobě funguje...) ?

A dále co bych ráda věděla, po jakém období stráveném v ústavu je dítě takto (ten pohled atd.) poznamenané ? Chápu, že je to jistě hodně individuální, a pevná hranice nebude, ale přesto se ptám. Zajímalo by mne to.

Např. se myslím uvádí, že dítě, které přijde do rodiny do cca 9 měsíců, tak tam zase tak velká citová deprivace není. Po jednom roce už je to kritické. Je tomu tak, či ještě zcela jinak. S věkem je to horší a horší... ?

Pokud ale člověk přijme dítě do cca 9 měs. tak vlastně to o čem píšete jako pěstounky téměř nezná, že ? Je to téměř jako biologické dítě, nebo ne ?
¨
Já jen přemýšlím, že toto museli zažívat děti po staletí, váleční sitortci nebo vůbec sirotci... kolik jich bylo po hladomoru na Ukrajině, v Číně, a v evropském středověku.. včetně dětí nemanželských, odložených... kolik jich je v dnešních Africe po rodičích zemřelých na Aids...