Přidat názor k článku Pěstouni: Na objetí si musím počkat

To, co maceška napsala, je přesné. Jen bych ještě doplnila, že těch deprivačních projevů, mechanismů přežití a pokřivených způsobů vyjadřování emocí může být více. A člověk je bohužel často zpočátku špatně čte - neorientuje se v nich. Starší dítě má navíc už často dobře osvojené účelové chování - chování, které se mu v minulosti vyplácelo, či mu prostě pomáhalo přežít. Starší dítě může působit velmi sebestředně - má tolik potřeb, tolik práce samo se sebou, se svými emocemi, že nemá kapacitu na to, aby řešilo dopady svého chování na ostatní. A v neposlední řadě - uvědomila jsem si, jak strašně těžké musí být pro starší dítě, které už vystřídalo minimálně dvě výchovná prostředí a rozhodně více než dva vychovatele, zorientovat se v prostředí nové rodiny a přijmout nová pravidla a nové hranice. Je to velmi náročný běh na dlouhou trať.