Přidat názor k článku Pěstouni: Na objetí si musím počkat

Binturong, to ale mluvíme o dvou různých věcech. Ty o deprivaci z poporodního odloučení, já o odmítání dítěte dlouhé měsíce jeho nitroděložního života. Nejedno dítě dávané k adopci má za sebou pobyt u matky závislé na nikotinu, v horším případě na antidepresivech, alkoholu nebo něčem vydatnějším. Dítě, které jde do náruče svojí mámy po sedmi dnech odloučení, zažilo trauma, ale svoji mámu pozná a vrací se k pocitu přijetí, který dobře zná. Dítě odložené si s sebou nese pocit nepřijetí, odmítnutí, pořád. To mu nikdo nedokáže odejmout, i když se někdy povede velmi věrohodné maskování. Někdy.