Přidat názor k článku Nejlepší hračkou pro děti jsou lidé

Někdy ty hromady hraček byly u nás na nic. Např. moje jinak hodná tchýně si myslela, že když její synové neměli možnost dostat hračky na baterky, tak že našemu synovi je bude kupovat pořád.

Zač. 90. let, kdy byl syn malý, nebyly ale nabíjecí baterky, tak halda takových hraček se pustila jednou, dvakrát a hotovo. Zato s hračkami typu vojenská technika /i bez baterek/, se vyhrál nejvíc. Sám se sice začal hrát až ve 3 letech, ale vydrželo mu to do 13 i přesto, že už měl svůj počítač. K lásce k vojenské technice, která ho drží stále i v dospělosti, ho přivedl dědeček, který s nim od malinka ležel v knihách s touto tématikou. Já jsem mu zase četla jiné knížky nebo zpívala. Na 1. stupni ZŠ jsem mu pomohla najít literaturu jinou než dinosaury, kt. by si četl už sám, a v beletrii si našel šálek své kávy. Taktéž láska k muzice mu zůstala - rád poslouchá různou hudbu, teď byl i na koncertě.

Jinak, když byl malinký, miloval pouze dudlíky a jednu, obrovskou hrkávku, se kterou se hrál jenom při procházkách v kočárku a malou sanitku na kliku. On potřeboval do 3 let hl. mít kolem sebe nejbližší lidi a ti, aby se mu věnovali. Bylo to sice náročné, ale sklidilo to ovoce - sám teď dokáže zase naslouchat a věnovat se nejbližším i kamarádům on sám.