Speciální vzdělávací hračky děti v zásadě nepotřebují.
Docentka Eva Opravilová je v Česku jednou z největších „expertek“ na hračky. A dovede o nich velmi poutavě vyprávět. „Dítě zajímá především kontakt s lidmi, kteří mu zprostředkují kontakty s věcmi,“ říká odbornice, která působí na Katedře primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a je také předsedkyní Asociace předškolní výchovy.
Jde o hračky zaměřené na senzomotorický rozvoj, hračky podporující citové a estetické prožívání a hračky zaměřené na rozvoj poznávání. Pro období po narození lze pro rozvoj zrakového, sluchového a hmatového vnímání (procvičování fixace pohledu, upoutání pozornosti a navázání sociálního kontaktu) vybrat chrastítka nebo jiné předměty jednoduchých tvarů, bez drobných detailů, zavěšené kroužky, kuličky, rolničky, tyčky, které na dotyk reagují pohybem nebo zvukem - jemným a ne příliš hlasitým. Hračky by měly být z různorodých materiálů, měkkých, tvrdých, studených, teplých, tvarované pro snadný úchop, vše pochopitelně hygienicky nezávadné. Z hraček na rozvíjení citového a estetického prožívání poslouží vděčné jednoduché omyvatelné figurky a plyšáčci.
Speciální hračky pro rozvoj inteligence v tomto období se možná v nabídce už také vyskytují, ale faktický přínos představuje především citlivý kontakt a láskyplná komunikace dospělého, který hračku nabízí a účastní se s dítětem společné hry.
Hračky pro zavěšování do zorného pole se používají sice od narození dítěte, ale mnohdy jsou spíš „výzdobou“. Pokud je jich příliš, mohou působit kontraproduktivně. To znamená, že dítě rozptylují a ruší. Zkusme usínat pod rampou, přeplněnou neznámými předměty, nebo delší dobu sledovat pestrou a dynamickou show. Držáky a závěsné hrazdičky jsou funkční, pokud vytvoříme podmínky tak, aby je dítě mohlo smysluplně vnímat. Nestačí v nejlepším úmyslu trvale zahltit dítě tím, co považujeme za nejlepší, a věřit, že si s tím nějak poradí. Vzpomeňme, jak dopadli pejsek s kočičkou, když dělali dort. Dítě zajímá především kontakt s lidmi, kteří mu zprostředkují kontakty s věcmi.
Pohled na nejbližší okolí z matčiny náruče mu rozšiřuje obzor přirozenějším způsobem než sebedůmyslnější „udělátka“. Obecně lze tedy tyto hračky akceptovat, ale s mírou a vkusem.
Stručně řečeno, měli bychom se vyhýbat hračkám nebezpečným, ošklivým a hloupým. Ale podle čeho poznáme, že takové jsou? V bezpečnosti spoléháme na odborné atesty, ale jak víme, stane se, že nejsou důsledně dodrženy. A estetická stránka je silně subjektivní záležitostí. Hračka je koneckonců i zboží, které podléhá módě, komerčním zájmům a reklamě. A někdo těmto tlakům podléhá. Nezbývá než přemýšlet a poradit si sám. Sledujme kvalitu hračky (vhodně použitý materiál, kvalitu provedení), uživatelský komfort (snadná údržba a hygienický provoz, možnost uskladnění), design (celkový vzhled, estetická působivost, míra stylizace, barevnost) a jaké možnosti ke hře dítěti poskytuje - roztomilý obrovský plyšový pes je spíš dekorací dětského pokoje a brzy vyvolá otázku, kam s ním. Nejtěžší je zhodnotit výchovnou a vzdělávací funkci hračky. Potíž je v tom, že často může docházet ke střetu zájmů. Rodiče preferují určitý druh hračky, o který dítě nestojí, nebo naopak dítě má zájem o hračku, kterou rodiče odmítají. Typický je například problém hraček s válečnou tématikou, kterým se mateřské školy i některé rodiny brání, mnohdy ne zcela úspěšně. Podle názorů některých odborníků je nutno tyto hračky zakázat stejně jako násilí v mediích, podle jiných se dá právě těchto hraček výchovně využít k usměrňování agresivity. Navíc je třeba počítat s tím, že dítě si hračku volí samo, naše doporučení nemusí respektovat. Doporučenou kvalitní a estetickou hračku odmítne, a z nevábného, bizarního předmětu se stane favorit.
Edukační hodnota hračky tkví hlavně v tom, co s ní udělá dítě. Zatím žádná přesná měřítka výchovnosti nemáme. Například se nám může zdát trochu morbidní, že běžnou součástí kultury v Mexiku je hra s malými rakvičkami a pohřebními atributy, v době francouzské revoluce existovaly malé gilotinky. Výchovná hodnota hračky se násobí i podílem rodiče nejen při její koupi, ale i v jejím dalším fungování. Dříve vyráběli dětem hračky rodiče a prarodiče, kteří do nich vkládali nejen svůj um, ale i srdce. Hračky si vyráběly, a v mnoha rozvojových zemích i dosud vyrábějí, děti samy. Byly a jsou jednoduché, prosté a asi ne tak krásné, ale svou výchovnou hodnotou určitě předčily ty dnešní, dokonalé. Speciální vzdělávací hračky děti v zásadě nepotřebují, pokud nemají problémy s učením, chováním, navazováním kontaktů nebo s komunikací. Ale hodně dětí podobné problémy má, a v tom případě se speciálně připravená hračka, nebo spíše už pomůcka, v rukou poučeného rodiče a zejména odborníka stává velmi důležitým prostředkem k odstranění problému.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.