Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Burani, balvani, hulváti!

Tak to je teda hnus. Já zažila něco podobného, i když ne těhotná. Večer jsem přijela asi kolem 2300 z Prahy, ráno jsem v pět vstávala fičela na zkoušku do Brna. Pak zpět do Ovy na druhou školu na další zkoušku. Po téhle škole jsem hned jela tramvají do práce (muselo se přestupovat ještě na vlak). Měla jsem notebook a nějakou větší tašku s učebnicema a sešitama k těm zkouškám, bylo to docela velké a těžké, v každé ruce tak 3 nebo 4 kila, připadala jsem si jak vánoční stromeček. Jak jsem z té druhé školy jela do práce (s těma taškama a pěkně vyřízená), tramvajka byla docela plná a já stála. Tašky jsem si položila na zem a držela je nohama, protože v ruce nebo na rameni se to fakt už nedalo. Na jedné zastávce se trmavaj vypráznila a asi třičtvrtě metru ode mně se uvolnilo místo. Jinak kolem nikdo nebyl, až na konci vozu jeden starší pán. Tak jsem se začala pomalu sbírat, že si tam sednu, a světe div se, onen starší pán doběhl bleskovou rychlostí z druhé konce vozu, strčil do mně, a ještě mně málem okřikl, co si to dovoluju, vůbec se k tomu místu ubírat, že prý on je starší. Takže si sednul (neměl žádnou tašku ani nic v ruce), z bundy si vytáhnul noviny a začal si je číst... a já stála nad ním strhaná ják vůl až po zbytek cesty. A jak jsem vystupovala a podívala se na něho, tak se mi ještě pohledem vysmíval. No comment.