Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

Sobec nejsi, obdivuji Tě, a myslím si že na tom je kus velky pravdy, jak máš jednou dítě,nebo více dětí zdavych a najednou by melo přijít dítě např. s DS nebo jinak postižený, život ti to bezpochyby zkomplikuje, ovlivní, omezí, finančně to zatíží a ono fajn - Ty se třeba uskromníš a obětuješ, ale zbytek rodiny to odnáší a otázka je, zda to je - bylo třeba? já čekám na vysledky, doufám, že to dopadne dobře, ale kdyby ne, tak si dítě nenechám. Mám krásnýho zdravýho kluka co má 4 roky, a neumím si to představit jinak. kdyz se neco semele v průběhu života, pak je jasný, že se člověk přizpůsobí, ale jít do toho vědomě od začátku a uvědomit si dopad na druhé sourozence a rodinu jako takovou, tak já zas nejsem tak sobecká abych si řekla, že "já" si to dítě nechám a postarám se, když musím vedět, že se to bude týkat i těch ostatních. Je to téma širokého rozsahu a jsou samozřejmě různý typy formy postižení DS, ale představit si že zrovna mám tu agresivní formu a těžkou formu, ne děkuji..... dokud se miminko nenarodí a nemam ho v naruči, tak jsem schopna se tak rozhodnout. spousta matek by si dítě nechala, ale spousta také ne....každy mame pravo výběru. já jsem zastáncem drsné přírody, slabí a nemocní jedinci nepřežívaj.... jsem asi "z pravěku".