Záležitost je poměrně složitá. Třetí "tatínek" během roku a půl je určitě pro dítě složitá věc a připadá mi to přes čáru, ale zase to není střídání po měsíci (i to jsem viděla)...
Jaké možnosti matky mnohdy mají?
Rodič, který má v péči malé dítě, je v případě seznamování se pod tlakem. Nemá dost času. Ten, který odešel, má mnohem víc možností a prostoru, jak dítě neseznámit a důkladně si případného nového partnera proklepat, ale zaměstnaná samoživitelka se čtyřletým dítětem v závěsu a volným víkendem jednou za čtrnáct dnů, případně ještě s jedním odpolednem týdně, to zase až tak snadné nemá (nemluvě o tom, když biologický otec nemá zájem a děti si nebere). Navíc ty maminky mnohdy tlačí finanční situace, ony ty nové partnery de facto potřebují mít doma, aby od nich získaly "příspěvek na bydlení"...
A pak je tu fakt, že dospělá žena prostě může toužit po partnerovi jako po opoře, může být osamělá, mít pocit, že na děti sama nestačí, že je uhoněná, že jim nedává to, co by měla - a že nový partner pomůže i v tomto - třeba jen prosté střídání se při vyzvedávání dětí, nákupech, vodění do kroužků...
Jistěže se mi představa "tatínků", kteří jsou doma de facto na zkoušku, nezamlouvá, ale celá věc může mít víc rozměrů než jen ten prostý "máma si neumí udělat pořádek ve vztazích a udržet si vztah a doplácejí na to děti".
Předchozí