Jo, to já naprosto chápu. Já jsem skřivan, takže pro mě sedět někde do půlnoci je nadlidský výkon. Chápu, že to má někdo obráceně, dokonce i děti. Pro praktický (rozumněj školní a pracovní) život mi sice přijde lepší být skřivanem, ale co naděláš.
Ovšem potkat tě s dětma o půl 11 v restauraci, kam jdu posedět s kamarádkou ve vidině klidu a odpočinout si od dětí, kterých mám za celý den dost, nebyla bych ráda. A není to nic osobního ani nic proti dětem. Jen je prostě nechci vidět pořád a všude