Přidat názor k článku Mateřská vina aneb Co všechno jsem chtěla dělat jinak

Skutečnost, že mám o deset let mladší sestru, nejspíš způsobila, že na děti hledím relativně bez iluzí. Miminka vnímám jako něco, co je třeba nakrmit, přebalit, ponosit a přežít A i se staršími dětmi je to podobně. Takže si moc nevyčítám své výchovné nedokonalosti, užívám si s dětmi to, co mě baví (stavebnice, společenské hry), občas trpím při tom, co mě nebaví (korzování parkem, sáňkování - teda přihlížení sáňkování) a přežívám )

Se starší dcerou jsem si říkala, že s tou důsledností není takový problém - v tom smyslu, že si na mě dítě nic nevyvzdoruje, protože jsem umanutá a tvrdohlavější než ono, a dětský vztek ve mně tvrdohlavost spolehlivě probouzí. Druhá dcera mě vyvedla z omylu, protože místo dětského vzdoru nasadila v případě, že se jí nevyhovělo, výraz "hromádka neštěstí" Ale i s tím jsem se nějak vyrovnala, zřejmě nepříliš slavně, ale zase se nemusím srovnávat, že jo