Přidat názor k článku Mateřská vina aneb Co všechno jsem chtěla dělat jinak

Grape - hezky jsi to napsala ) Já tedy patřívala k těm, které sice bližním do výchovy nemluvila,ale pak jsem to probírala třeba s mojí mamkou - např. jak je možné, že jim ještě 2leté dítě na nočník nechodí, jaktože je ukňourané, histerické, že si vše vyřve .... kouká na televizi, dostává sladkosti, ... a ejhle asi do 18 měsíců našeho Venouška jsem si říkala jak jde vše jak po másle, docela krásně chodil na nočník (stále jsem kritizovala ty, kteří na nočník nechodili), i když měl ještě přes den plenku, protože prostě dopoledne čůral tak často, že by musel prosedět celé dopoledne na nočníku. Od asi 2 let už měl jen plenku na noc, no a teď má období, kdy se zas přes den počůrává. Takže jsem přestala kritizovat ty, jejichž dítka prostě na nočník ještě ve 2 letech ne a ne. Sladkosti do jeho 2 let také skoro neznal, nechtěla jsme mu je kupovat a on je ani nepožadoval. Teď každý den si říká o "mňamku" či bonbónek a když už je to s ním k nevydržení, tak mu nějakou mňamku dám. Mám tedy zásadu, že nikdy ne hned ráno před snídaní nebo před obědem. Jinak on není histerický, ale hrozně rád se předvádí a má pocit, že jeho neposlouchání je k smíchu. Např. chceme-li ho obléknout, on před námi utíká a hrozně se řehtá. Nebo zas naopak se umí pěkně vztekat. Když mi ujedou nervy, také na něj pěkně zařvu a to přitom kritizuji manžela, když na něj zařve on. Teď se trochu už umím lépe ovládat, ale někdy jsem byla skoro nepříčetná a zařvala jsem více než jsem chtěla, i ta sprostá slova ze mě občas vyletěla a když už jsme byla totálně vyřízená, šla jsme do koupelny, kde jsem se řádně a sprostě vykřičela do umyvadla.
pamatuji se, že když byl malinkatý miminečko a řval a řval a řval a přitom byl nakojený i přebalený a já nevěděla kudy kam, tak jak byl v kočárku, tak já ho začala vzteky tak intenzivně houpat až v tom kočárku nadskakoval. nedávno se mi podruhé zasebou počůral, když byl oblečený na ven - v kombinéze. To jsem ujela a zařvala jsme na něj jak si to představuje a chytla za kobinézu pod krkem a zacloumala jsem s ním. Pak večer spytuji svědomí a je mi to líto, že na něj jsem tak ošklivá. Ale pak když to probírám s mojí mamkou po telefonu, tak se dozvím, že nebyla jiná. Taky ujížděla. A já si to nepamatuji a jen doufám, že mé děti si mojí nedokonalost také nebudou pamatovat. Též nevím, kde udělali soudruzi z NDR chybu, že to nejde tak jak jsme si představovala. Teď jsem se dostala do fáze, kdy chápu maminy proč posazují své děti k televizi, dávají jim mňamky a už to tak neodsuzuji (i když tedy také všeho s mírou, takže stále i v tomto nějaké zásady mám- -třeba jsem nepochopila maminku v obchodě, která v regálu vzala nějaké brambůrky, otevřela je a doslova je vnutila svému taky asi 2,5 letému synkovi se slovy "Na, vem si". Přitom synek se jich vůbec nedožadoval. Prostě stále nějaké své zásady či předsevzetí dodržuji, ale jsou ztenčeny o více než 50%. To jsem se tu zas rozepsala. Jak jsi napsala, buď nám úsměv našich dětí odměnou. U našeho Venouška se to dá říkat několikrát denně, protože když se nevzteká, tak dělá "šášulu". Chceme ho za něco potrestat a on začne dělat takové grimasy a smát se, že místo trestu se kolikrát rozesmějeme také. On to asi ví, proto na nás hraje takové divadýlko. Takže nám i našim dětem zdar. A také přeji ten nejkrásnější a dokonalejší rok 2011 i přesto, že své předsevzetí nebudeme moci kolikrát dodržet. A hlavně žádný stres a nohy v teple.