Přidat názor k článku Prázdné dlaně

Před 8 lety jsem prožívala něco podobného.V nemocnici jsem byla už 14 dní před porodem.Též jsem před těhotenstvím i během něho dělala vše.Co se také dá dělat.Jsem koňař i pejskař.Akční matka.Žádné problémy jsem neměla.A přesto mě v nemocnici nechali těch 14 dní.Dvakrát propustili na propustku na jeden den.Císař(vzhledem k tomu,že před tím už byly dva)naplánovali páni doktoři na 15. den.Pak ho odložili na 16,pak na 17 .den a to jen proto,že vždy přišel někdo z jejich kamarádů a chtěl hned rodit.Prostě císař pro kamarády na zakázku.18.den jsem začala mít tušení,že s dcerou není něco v pořádku.Po natočení monitoru mi sestřička sdělila,že ozvy jsou slabší a pan doktor,že je to O.K.,a že jako dcera spí a podobné bláboly.Nevěřila jsem a má intuice,že se něco děje se později ukázala jako správná.Přesto,že jsem měla bolesti,tak mi dali léky na zbrždění porodu,protože panu doktorovi končila služba a doma měl být na nějaké oslavě.Prášky na nervové uklidnění jsem spláchla do záchodu,bohužel injekci mi dali.V noci na 19.den se má holčička přestala hýbat.Budila jsem sestru,že se něco děje a ta nereagovala.Pak se mi podařiilo přinutit jednoho z pánů doktorů,že chci okamžitě monitor a nějakým zázrakem ho udělali.Vše už pak šlo ráz na ráz.V podstatě díky neorganizovanosti jsem se dozvěděla,že akce srdce dcery se rovná nule a doktor ječel,které že to prase zanedbalo.To ještě netušil,že právě nadává na svého šéfa.Vzhledem k tomu,že jak jsem pochopila nechtěl tenhle průšvih slíznout,tak povolal pana primáře z oslavy.Než pan primář dorazil,stihli mi udělat spinál.Dcera se narodila totálně modrá-vypadala jako by jí máčeli v inkoustu,nedýchala.Nezapomenu na to,když váš mozek perfektně funguje,ale vy se nemůžete hýbat.Nemůžete jí pohladit.Dceru se povedlo rozdýchat,ale tím začal její nový boj a ten trvá dodnes.Den byla napojená na kyslík.Pak nechtěla jíst a pořád jen spala.Další tři měsíce 24 hodin jen brečela.Co snědla to vyzvracela.Na první pohled jsem viděla,že má problémy s pohybem.Ani v půl roce se nedokázala přetočit na bříško.Prošla si Vojtovou metodou.Díky špatně posazeným kloubům měla třmínky.Další měsíc řevu,protože třmínky jí neumožnily,aby si mohla kopat nožičkama a tak měla šílené bolesti bříška.Po dalším měsíci jsem třmínky vyhodila do koše,protože dcera skončila s ucpaným střevem v nemocinici.Za jeden jediný rok skončila dcera 25 krát v nemocnici kvůli různým problémům-6 krát ucpané střevo,5 krát problémy s dýcháním,7 krát 40 horečka a dcera šla do křečí,3 krát ji zradilo srdce,4 krát rozsáhlý zánět v uších,přičemž 2 krát dcera chytila v nemocnici dvakrát infekci a dostala takový průjem,že jí nastačili ani zavodňovat.Do nemocnice přišla s 9kg a odešla 6,5 kg.K tomu atopický ekzém po celém těle,neštovice s dramatickým průběhem,že se při nich dcera dusila.Ve 4 letech mononukleóza.Ještě po roce měla špatné jaterní testy.Samozřejmě zdravotní komplikace pokračují dodnes.Dcera ani ve 4 letech nemluvila.Jediný s kým byla ochotná komunikovat byla naše zvířata.Komunikoval s nimi řečí těla a zvuky.Měla problémy s tím,že nelezla.Jednoho dne se postavila a šla.A tak to dělala do svých třech let.Když nebyla mezi zvířaty,tak neustále chodila sem a tam,dokud nepadla.Při chůzi i jedla.Prostě se ráno postavila a až do oběda chodila třeba o kolo stolu stále dokola.Bratr si jí jednou vzal na turistický pochod a ona ve třech letech vydržela celých 25 km jít bez zastavení.Strašně jí pomohli naši koníci.V chození jsme jí zabránili jedině tím,že jí můj muž posadil na koně.Ona si pak na něj lehla a kůň s ní na zádech chodil po pastvině a klidně se pásl.Ona na něm i kolikrát usnula.Díky koním se její stav o dost zlepšil.Začala komunikovat,trochu se rozmluvila a i když jsme jí v 6 letech rozuměli jen my,byla to po dlouhé době dobrá zpráva.Do školy šla dcera v 7 letech.Díky vývojové disfázii a lehčímu autizmu,má problémy určité věci chápat.Je velmi sociálně inteligentní.Spousta lidí jí považuje za velmi krásnou,vychovanou a chytrou holčičku.Na první pohled na ní její postižení není totiž vůbec poznat.Dcera má velký přehled,čte encyklopedie,hraje výborně na flétnu,cvičí psy,jezdí na koni,ale nedokáže pochopit jaký rozdíl je mezi stokorunou a korunou,nerozlišuje den a noc-čas je pro ni neznámý pojem.Nechápe,že v daném okamžiku musí udělat určité věci.Není průbojná,takže má problémy s vrstevníky.Už jsem se smířila s tím,že problémy,které má řeší se zvířaty.Vyzpovídává se jim ne mně.Je spousta problémů,které jsou a nestačil by ani den,abych je mohla napsat.Proč vám píši.Ano,má dcera žije.Je milována.Přesto,že v některých věcech vyniká a je skutečně nadaná,tak možná nevystuduje ani učiliště a skončí ve zvláštní škole.A to jen proto,že v tomto státě není umožněno,aby takové děti,byť jsou v určitém oboru nadané studovaly,protože určité věci nezvládnou ani v takzvaném základu.Má dcera žije.A víte co bylo ve zprávě o porodu novorozence?Narozena v termínu,skóre akbar 10,dýchá bez pomoci.Vše jako u zdravého dítěte.Nestačila jsem se divit.Papír toho unese.Dne je už pozdě žalovat za zanedbání péče.Dle neuroložky si dcera ponese následky celý život a její vývoj se může v určitém věku úplně zastavit(teď je její mozek rozvinutý,jako by byla o tři roky mladší) a to jen proto,že pan primář nedělal co měl a že se dcera narodila o 5 dní později než měla.Po dceři se nám narodil ještě syn-vše je v pořádku.Narodil se v jiné nemocnici a ten rozdíl je nesrovnatelný.Přesně tak si péči a porod představuji.Pro mě je nejhorší,když za mnou přijde dcera a řekne,že je blbá.Uvědomuje si svou odlišnost a neustále s tím bojuje.Za své postižení nemůže.Jako satisfakci beru to,byť se to může zdát někomu odporné a dceři to nepomůže,že jsem se před rokem dozvěděla,že má pan primář velký nádor na mozku a že se s tím nedá už nic dělat.Skutečně si přeji,aby hodně trpěl,byl odkázaný na cizí pomoc a přitom mu jeho mozek perfektně fungoval až dokonce.Zatímco on měl svůj život odžitý,tak má dcera do něj teprve vstupovala a on jí ho už na začátku vědomě a svou nezodpovědností skazil.Podotýkám,že jsem nikdy nekouřila,nepila nefetovala,nebrala žádné léky a naše rodina žije tak zdravě,jak to jen jde.A skutečně se mi nelíbí,že zdravotní dokumentace mé dcery byla sfalšována,tak aby to panu primáři neuškodilo.