Přidat názor k článku Prázdné dlaně

Když jsem četla Váš článek, plakala jsem. Plakala jsem pro Vaši nenarozenou holčičku a pro svého narozeného chlapečka. Váš příběh je tak podobný mému. Akorát já mám doma kluky a naštěstí skončil dobře pro mého chlapečka. Také jsem po prvním císaři a druhý porod mi vyvolávali. Také to trvalo necelé dva dny. Skončilo to také akutním císařem, když malý začal vynechávat. Naštěstí to nastalo v okamžiku, kdy už jsem byla ve fázi "za chvíli porodíte" a tak u mě byli všichni a stihlo se to. ALE....i tak čekali skoro hodinu, jestli "naskočí", protože "rodit normálně je nejlepší". Skončilo to tak, že malého páčili přes břicho kleštěmi, já mám zničené tělo (rozřezaný močový měchýř, totálně sešitý čípek díky neustálému krvácení...bylo toho víc). Manželovi neřekli vůbec co se děje,jen jim musel podepsat souhlas s odebráním dělohy....následovaly velké pooperační obtíže. Ještě dnes skoro po roce nejsem zdravá a jdu na další operaci.

Každý den děkuji Bohu, že jsem to odnesla já a ne můj chlapeček. Sice jsem 2x byla velmi blízko smrti, ale dospělý se s tím nějak popere. Už proto, že jsem měla doma (v té době) rok a třičtvrtě starého klučinu. Také mám skvělého manžela, který mi moc pomáhá.

Budete mít ještě další krásné miminko. Budete zase šťastná, ale asi to bude trvat dlouho. Máte můj obdiv. Já mám doma dva krásné kluky a nedovedu si představit Vaši bolest, ale díra v srdci mi také zůstala....za mé další nenarozené děti, které už díky druhému porodu mít nikdy nebudu a které jsme s manželem moc chtěli.

Buďte silná. Moc bych si přála, abych Vám mohla pomoci a ulehčit....