Přidat názor k článku Prázdné dlaně

Krásně napsáno,neuměla bych to líp.Je těžké popsat pocit nekonečné prázdnoty,bolest která vás až dusí,bezesné noci....Moje holčička zemřela pár hodin po narození.Kdo to neprožil ten nepochopí...Navždy cítíte její teplo když jste ji držela v náručí,pamatujete si každý její nádech....Moje manželství se rozpadlo několik týdnů po návratu z porodnice,"citlivé kolegyně" se mne po návratu do práce vyptávaly jak vypadala,kde má hrobeček atd...Následující měsíce jsem žila jak v jiném světě.Robot,co se snaží fungovat,ale nežije...nikdo mi nenabídl pomoc a já ani nevím,jestli jsem o to stála.Až po skoro roce jsem potkala mojí budoucí kamarádku která mne pomalu dostala opět do života.po čase jsem poznala fajn chlapa,vdala se a mám dva syny,vše je fajn,ale....nikdy nepřestane ta bolest,která je hluboko v mém srdci,každé výročí jejího narození cítím,že ve mne něco zemřelo,že nikdy ta bolest nepřestane i když se časem otupila.