Přidat názor k článku Prázdné dlaně

Je mi líto, co Vás potkalo, obě dvě, všechny maminky, kterým zemřelo miminko. Blíží se první narozeniny mojí nejmladší dcerky a já se přistihávám, že je mi často do pláče. Vybavuji si poslední dny před jejím narozením. Ony to vlastně nebyly dny, ale týdny či měsíce, kdy jsem vnitřně cítila paniku, že se "něco" děje, že se narodí moc brzy. Týden jsem si poležela na rizikovce pro rozbíhající se porod. Tři týdny před termínem jsem se ráno probudila a necítila jsem pohyby. Nakonec jsem odjela do nemocnice. Naštěstí malá opravdu ty tři hodiny "jen" spala, ale pro mě to byly ty nejdelší hodiny. Pak jsem si připadala jakoby vše plynulo kolem mne. V pondělí mi dr na rizikovce, kam jsem si došla pro podpis na záznam z monitoru sdělila, že hned druhý den nastupuji k porodu, dostala jsem přednášku o novorozenecké úmrtnosti a o tom, že být v tu neděli v nemocnici na příjmu ona, tak mne domů nepustila a porod okamžitě vyvolala.... Byla jsem k smrti vyděšená. Já jsem si svou holčičku domů odnesla, ale i tak mám vnitřní pocit, že to bylo opravdu jen o vlásek....
Přeji Vám hodně sil a Terezko, Vám plnou náruč, až příjde čas.