Váš příspěvek jsem si přečetla se slzami v očích, jako asi většina z nás.
Život je prostě takový. Krutý i krásný - jak se Vám ukazuje. A Vy jste velmi moudrá a odvážná ženská, která dokáže o svých problémech napsat, jako jste napsala a ještě navíc - dokážete moc dobře analyzovat svoji situaci. Ano, v tom strašném smutku, ve kterém litujeme ztráty svých nejbližších, je vlastně nejvíc lítosti k nám, sobě samým. Ty, kteří od nás odešli, už nic nebolí - a Vaši malou holčičku nebolí ani smutek po životě, který neprožila. Čas vyléčí Vaši bolest a zůstane jen vzpomínka v srdíčku. Nezapomínejte na svoji holčičku, kterou máte doma. Ať ona není ta, která za Vás odnese Vaše trápení. Hodně sil Vám přeji z celého srdce.
Předchozí