Přidat názor k článku Prázdné dlaně

Zdravím Vás a chci Vás podpořit v naději na další zdravé mimi. Prošla jsem si tímto asi před rokem a půl, naš chlapeček zemřel 15. den na infekci na dětské JIP. Čas je velký lékař, ale další mimi je jediným řešením, jak to svrbění v prázdných rukou odstranit. Věřte mi. Máme doma měsíční holčičku a přestože její příchod mezi nás byl opět trochu komplikovaný, je tady. V nejhorších chvílích mě pomáhalo myslet na to, co jste tak hezky napsala i do svého článku - že litujeme především sami sebe. A to je dobré si uvědomit a přestat s tím. Vzpomínejme na mimi s láskou, ale nemysleme na to, co kdyby ...jsou to jen lítostivé a srdcervoucí myšlenky, které rozvíří spirálu emocionální bitky. Zakažte si to. Udělejte za tím tlustou tečku... Já vím, chce to čas, neustále jsou chvíle, kdy při myšlence na našeho třetího syna propukám v pláč, ale je to pročištění, které si naše hlavy žádají, tomu se nebraňte. Děťátko nám už nikdo nevrátí,nesmyslnost takové smrti je velkým společenským tabu (se kterým vám podle mě nepomůže nikdo - musíte si to v sobě prostě znovu poskládat). Pro mě tato smrt byla velkou filozofickou výzvou, protože jsem si tak nějak hluboce uvědomila, jak většina lidí hloupě žije a kde je vlastně ta podstata života. Ale tím nechci říct, že jsem si v této věci udělala jasno. Velkým zklamání pro mě byl v těch nejhorších chvílích nedostatek odvážných a silních přátel, kteří o tom se mnou byli schopni mluvit. Všichni chodili po špičkách, všem jsem cítitla z očí, jak odezírají můj smutek a bojí se o tom mluvit. Ale měli by! Lidi nebojte se, není to jednoduché, ale pro nás "matky andělíčků" je to většinou ještě větší oříšek, začít vykládat o našem smutku. Buďte opatrní (možná ne všechny "postižené" maminky to cítí stejně), ale aspoň se o to pokuste!
Všem držím pěsti a přeji lepší zítřky!