Jsem dvakrát tchýně a jednou snacha. Se svojí tchýní žiji v jednom RD a byl to životní omyl, že jsem s tím někdy dávno souhlasila. Nechci si naříkat ani se litovat, ale nikomu nedoporučuji soužití v jednom RD.Vždycky musí někdo ustupovat. Už jsem se naučila nenechat se vyprovokovat. Ale když přišla s tím, že h... dělám atd., a že nemám ráda svého manžela, tak mi ruply nervy a vyprovodila jsem ji s tím, že toto nebudu poslouchat a když bude zle, odstěhuji se. Ona přijde a chce mi ublížit. Má 86 roků a je třeba jí nakupovat atd. Vidím to na dlouhou dobu nemluvení. Úplně jsem se z toho složila. Je mi to strašně líto za to, co jsem pro ni udělala. Jednou se mě jeden starý pán ptal, jak se mi žije s mojí tchýní, že ve vesnici s nikým nedokázala vyjít po dobrém. Odpověděla jsem, že to jde. Nestojím o to, aby se vztahy probíraly veřejně. Pořád se píše o tom, jak děti utiskují seniory, ale senioři také umějí ubližovat. A jaká jsem tchyně. Snažím se dětem a jejich partnerům do života moc nemluvit. Snad se mi to i daří a máme pěkné vztahy. Budu ráda, když mi někdo popíše, jak to zvládl. Já se to učím celý život, ale asi špatně.
Předchozí