Tchýně a znamení z nebes

Naštěstí jsme tam byly jen tři dny, dcera neměla ani teploty a myslím, že prostředí dětského oddělení s nádhernými hernami se jí líbilo, dá-li se to o nemocnici říci. V průběhu hospitalizace jsem dostávala esemesky, ať se Anička brzo uzdraví, překoná to - prostě obyčejné, ale milé povzbuzení.

Když jsem pak doma otevřela e-maily, snesla se na mě ledová sprcha - jedna babička měla potřebu mi sdělit, že za to vlastně můžu já.

Byla jsem z toho dost rozhozená a stále nevím, jak reagovat, i když už se tomu začínám spíš smát. Třeba to oslovování v třetí osobě ("ona je kvalitní bytost a není lepší cesty, než … respektovat názor manžela") - nemyslela to nakonec jako vtip stylizovaný do rozhovoru se služkou z humoresek Ignáta Herrmanna? Zajímaly by mě další názory na dopis od tchýně, tak tu z něj větší část cituji a omluvám se za jeho délku. Když jsem se totiž ptala manžela, jestli ten mail považuje za normální, pokrčil rameny. Co si mám myslet o tomhle?

K dopisu ještě dodávám, že babička není žádná stařenka ze staré školy a jelikož je dlouhodobě nemocná, už rok u nás nebyla, takže jak vedu domácnost, to vidí asi v křišťálové kouli. Já si myslím, že dobře. Jasně, může se do mě navážet; to mě nerozbrečelo. Rozbrečelo mě (byla jsem přeci jen labilnější po pobytu v nemocnici), že mí známí, třeba zrovna ti, co mě v nemocnici podporovali, mají být hloupí, pyšní a závistiví - ač nikoho z nich nezná.

Zápal plic není žádná sranda. Dítě se musí nechat vystonat v posteli, pod stálým dozorem, dokud se zcela neznormalizuje poslechový i rentgenový nález! Žádné vymlouvání, že se v posteli neudrží. Je nutné si s tím dát tu práci. Nelze spoléhat na antibiotika. Alespoň měsíc léčení, pak aspoň 2 měsíce řádná rekonvalescence. Nepodceňovat!!!

Doufám, že maminka porozumí tomuto upozornění Allmightyho a upustí od případného záměru chodit někam do zaměstnání od dvou takhle malých dětí, jakož i od umístění tříleté Aničky do školky! Snad také porozumí poselství, které jí, řekla bych, milý Allmigty v této podobě předkládá.

Jak bych tomu rozuměla já? Ať maminka ráno včas a pravidelně vstává, vaří pořádná masitá jídla a masozeleninové polévky, aby měly děti pořádnou bílkovinnou stravu se železem ad., aby měly z čeho vytvářet protilátky a budovat krevní barvivo.

Ať uspořádá dětem a rodině pravidelný životní režim s pravidelným a kvalitním stravováním, které denně obsahuje potřebnou dávku všech nutných živin; žádná hospoda, bůhví na jakých tucích a z jakých surovin tam vaří; není divu, že Anička špatně jí a je pak často nemocná.

Ať často větrá rychlým průvanem, poprvé hned ráno po vstanutí z postelí, které se hned rozhodí, aby se zatepla vyvětrala vlhkost z lůžkovin a z místnosti, než stačí v chladu zkondenzovat a nacucat se do textilu a zdí (a taky aby si tuto zdravou zásadu osvojily děti).

Ať větrá kuchyni a přilehlé místnosti, když se vaří a potom. Likviduje hned odpadky, nenechává na vzduchu a světle zbytky jídla. (Aby se nemnožily mikroby a nedržela se na zdech plíseň. A vytvářely se u dětí hygienické návyky.)

Ať udržuje doma pořádek, aby tam neměla hromady dětského nevyvětraného oblečení, které se z nich sundalo po příchodu domů z procházky. Také se tak předejde "psychologické slepotě" a děti si zvyknou na systém.

Ať přestane vymýšlet, komu pověsí děti na krk (i když časově ohraničené angažmá zdravé "tety Heleny" je samozřejmě užitečnou pomocí), ať si zorganizuje mateřské a domácí povinnosti a těší se pak z toho, že si může s dětmi povídat a hrát a radovat se z nich jako z pramene živé vody.

Co je ovšem nezbytné je to, aby přijala filosofii celé věci a vypracovala SOBĚ PRAVIDELNÝ PRACOVNÍ REŽIM DOMA a ukázněně ho sama dodržovala. (Chtěla manžela a děti? Má je, díky Bohu. Samozřejmě, je s dětmi trvalá práce, starání a starost na doživotí. Mateřství je hvězdná řehole. Také práce na manželském partnerství je řehole. Díky Bohu za to všechno. Chtěla se odstěhovat na druhý konec republiky, což znesnadnilo prarodičům poskytovat pomoc? Nu, je to tak. Vezmi, co chceš a zaplať. "Co musíš dělat, dělej ráda", razila babička Meri. A ještě "život je trvalý zápas s vlastní leností". Všechno půjde lépe při pravidelném režimu, i manželova účast v péči o děti, když bude vědět, že v ten a ten čas má nastoupit na tak a tak dlouho a že dostane v tolik a tolik hodin on i děti pořádně najíst. Nebude přetížený a nervózní z obav o děti, když bude vidět, že se maminka o ně pečlivě a ráda stará, že je uhlídá a že se na ni může spolehnout. Bude si jí ještě více vážit.)

Ať je vděčná za dary, kterých se jí dostává - je zdravá, inteligentní, vzdělaná, samostatná, hezká, milá, má dobrého manžela a požehnané děti - ať nemá roupy a nerouhá se. (Jsou ženy, které jsou samy, takové, které nemají děti, ty, jejichž manžel ráno vypadne, večer přijde a doma na nic nesáhne, a další se spoustou jiných životních těžkostí.) Ať přijme přirozené povinnosti, které jí jako ženě z těch darů plynou, místo aby se hlavně starala, jestli dostatečně zaměstnala mateřskými povinnostmi manžela, jak je dnes u mnoha mladých žen nedomyšlenou zásadou.

Ať si váží sama sebe pro své nepochybné klady a dobré vlastnosti a pro to, jak se vypracuje a dobře povede rodinu a domov místo toho, aby se třeba řídila všelijakými módními nepoučenými postoji z médií nebo případně názory různých známých, které nezřídka podněcují k špatně pochopené emancipaci a zavádějí špatným směrem. Velmi pravděpodobně nikoli v dobrém úmyslu, ale z hlouposti, z pýchy, ze závisti. Ona je kvalitní bytost a není lepší cesty, než se řídit vlastním citem a úvahou, respektovat názor manžela a také se nebránit tomu, popřemýšlet o názoru či radách těch nejbližších, kteří ji mají nezištně rádi a myslí to s ní a s její rodinou jen a jen dobře, jako třeba tchýně.