tchýně

Deli, neznám samozřejmě ani tebe, tvojí rodinu, ale ani tchýni. No ale z toho dopisu mi jde mráz po .. no všude.
Tak studenej, komisní, nesmiřitelnej tón - no přece nikdo nejsme stroj, a čeho je moc, toho je příliš. Taky propána nežijeme v 19. století, doba se jaksi maličko posunula a jedinou náplní práce ženy s rodinou přece není škrobení bílého prádla apodobně. Zápal plic vůbec nemusí být výsledkem zanedbané péče o dítě, chytí ho i dospělý a ani neví jak, žijeme ve śpatném životním prostředí atd., atd.
Další úplně neosobní věc -ta použitá třetí osoba, proč proboha ta paní nenapsala a neoslovila přímo tebe
, když se stejně celý ten mentorský text týkal jen tebe? Manžel z toho jaksi vyšel, jako ten, kdo se sice má kapku podílet na rodinné atmosféře, ale opět s tvým větším podílem a zajištěním všeho potřebného.
No nemáš lehký holka, snad se nad to zkus nějak povznést, důležitý je, jak na to reaguje tvůj muž. Konec konců žiješ s ním, ne s jeho podivnou matkou.