S nadhledem
Deli,
dokážu si živě představit ty záclonky, co se ti zatáhly před očima - asi by se mi také zatmělo a měla bych chuť přetrhnout tchyni i s chápavým manželem, krčícím rameny ... Nedalo mi to a přečetla jsem si to celé ještě jednou a nemůžu si pomoci - nemyslím si, že by tě chtěla tchýně obvinit z toho, že tvá dcerka byla v nemocnici kvůli tvé nedostačující péči. Naopak bych řekla, že si tě velmi váží, přijde mi to spíš jako pokus o radu, účast, snahu pomoci - bohužel velmi zvláštním a pro nás nevhodným a nešťastným způsobem. Brala bych to s nadhledem, přijde mi, že tchýně je pro snachu většinou tvrdší oříšek, než tchýně pro zetě ... možná je to tím, že ten náš manžel bude prostě navždy tak trošku maminčin chlapeček - takový ten "mamánek", o kterého se nikdy nikdo nepostará lépe, nikdo ho nebude milovat více, než jeho vlastní matka. Držím ti palce a přeji hodně sil, aby ses nad tím dokázala pousmát,
Briel
Odpovědět