No jo...

Deli, mne se zda, ze ten dopis psala tvoje tchyne vic pro sebe nez pro tebe. Jako by sedela cely ten rok doma a premyslela, jak to asi doma vedes, vyrabela si ruzne hruzne predstavy a idealizovala si pritom svoje vlastni materstvi, a pak, kdyz prijde zprava, ze jste v nemocnici se zapalem plic, podlehla potrebe ti vsechna ta moudra predat. Nejspis to mozna i myslela dobre - vis, jaky jsou tchyne, pro jejich syny neni nikdy nic dost dobry, a pro jejich bajecne potomky uz vubec ne, a pritom proste prehlidla tebe.
Mam tri prtata (nejstarsi 4,5 roku, nejmladsi 7 mesicu), takze o choroby a dalsi katastrofy u nas neni nouze, jakoz i o chaos ruzneho stupne, a pristihla jsem se, ze podobne instrukce zacinam davat sama sobe. Kdyz jsem se uz zacinala fyzicky a psychicky hroutit a nasledne dusit celou rodinu (kdyz ja trpim, at trpi taky oni!), tak jsem se nastesti vzpamatovala a zacala si promijet, ze nevarim dokonale nutricne vyvazena jidla, ze moje deti jsou obcas nemocne, a ze umyvadlo se uz davno neleskne jako v reklame, a myslim, ze se ulevilo i cele rodine.
Tvoje tchyne asi uz zapomnela, ze i matky maji svoje potreby, a pokud je zanedbavaji, neni z toho stastny nikdo.
Tak se drz a tyhle rady si drz pekne dal od tela :-).