Přidat názor k článku Když se nám spánek vyhýbá - rodiče na pokraji nervového zhroucení

Vám už to asi nepomůže, ale třeba někomu dalšímu. Dcera s námi spala v posteli, do dvou let. Výhoda, spali jsme všichni dobře. Po půl roce začala vyžadovat kojení stále častěji, třeba po hodce a půl až 3 hodinách. Byla jsem unavená, v roce jsem chtěla jít do práce. Proto jsem si rozmyslela předem, kdy ji v noci odstavím - žádné náhražky, flaška... Nechala jsem to na 10 měsíců, v půl roce mi ji bylo ještě líto. Zůstala s námi v posteli, ale prostě jsem jí vysvětlila, že mlíčko už není. 3 noci se nespalo, týden neklidně a od té doby prospala celou noc až do rána. Podobně jsme ji ve dvou letech naučili spát ve vlastní posteli. Prostě spala tam, když se budila, sedla jsem si třeba k ní a uspala ji, ale do své postele ji už nepustila. A po týdnu klid. Ale přes to období přeučení, musí být člověk trpělivý, něžný a hlavně nepovolit. Zároveň je třeba počítat s tím, že období jako výlet, nástup do školky, apod. budou vždy vypjaté a předem se na to psychicky připravit .