Když se nám spánek vyhýbá - rodiče na pokraji nervového zhroucení

Ale naštěstí existují jednoduché způsoby, jak vrátit vláček dětského spánku na správnou kolej.

Rodiče, kteří každý večer hodiny a hodiny uspávají toho svého ponocujícího trapiče, za noc k němu desetkrát vstanou, aby ho utišili, a nakonec stejně vezmou malého “provinilce” k sobě do postele, jsou najednou u konce se svými silami. Kdo je ovšem v tomto příběhu tím skutečným viníkem? Je to opravdu dítě? Co když je jen pouhou obětí špatných návyků, k nimž ho vedli vlastní rodiče? Není pro ně lehké přijmout takové tvrzení, protože mají dobrou vůli a jsou přesvědčeni, že dělají ve jménu nedotknutelného spánku dítěte jen to nejlepší. Obětovali mu své soukromí, odpočinek, svůj spánek – a všechno nakonec dopadlo úplně jinak, než si představovali.

Takové rodiče je třeba uklidnit, protože výchova dítěte je lemována tápáním, omyly a slepými uličkami. Ještě štěstí, že je vždycky možné změnit směr.

Dotazy, na které odpovídají pediatři, se v sedmi případech z deseti se týkají potíží se spánkem. Edwige Antier, Mon Bébé dort bien (Moje dítě spí dobře)

Je přece naprosto normální, když se dítě v noci budí. Viděli jsme, že taková probuzení jsou způsobena fyziologickými pochody a jejich vlivem se budí každé dítě mezi dvěma spánkovými cykly. K tomu, aby znovu klidně usnulo, potřebuje mít dítě stejné podmínky jako večer. Nemusíme zdůrazňovat, že usne-li dítě jen tehdy, když ho povozíte v kočárku po bytě nebo autem kolem domu, když si ho vezmete na chvíli do postele, kde si hraje s maminčinými vlasy jako se svou oblíbenou hračkou, pak máte opravdu velký problém. Zcela logicky bude totiž vaše “špatně spící” dítě po každém vzbuzení vyžadovat, abyste mu znovu přehráli velkou večerní uspávací scénu, a to do všech jejích nejmenších detailů. Skutečně kruté pro ty rodiče, kteří se do takového dobrodružství nechali zavléct...

Další příčinou potíží se spánkem u dítěte může být i to, že dítěti chybí hranice. Nechtějme po dítěti, aby “testovalo” své rodiče a míru jejich odolnosti. Dítě pro svůj zdravý vývoj jisté hranice nutně potřebuje.

Na rozdíl od toho, co si myslí mnozí rodiče, dítě očekává konfrontaci s pevným “ne”. Nebýt této překážky, na koho by vystrkovalo své drápky?

Láhev se šťávou, čajem nebo s mlékem, bez které dítě neusne, se často může stát skutečnou pastí. Pokaždé když se dítě v noci vzbudí, dožaduje se něčeho k pití. Výsledkem je neustále plný močový měchýř, který kvůli přehnanému přísunu tekutin neumožní dítěti klidný spánek.

Celý životní příběh dítěte se dá shrnout tak, že se dítě potřebuje cítit stejně, jako se cítilo před svým narozením u maminky. Toho můžeme docílit, když dítě zahrneme něhou, ale také bychom mu měli vytyčit hranice, které mu vymezí jeho životní prostor. Jestliže dítě chodí pravidelně spát v osm hodin večer, nemělo by se o tomto čase diskutovat. Jestliže dítěti dáme najevo, že mámina a tátova postel je pro ně tabu, mělo by to tak zůstat. Udržet stanovené meze není vůbec jednoduché, zvlášť když jste unavení, máte hodně práce nebo starostí a bojíte se, že byste mohli ztratit náklonnost dítěte, budete-li příliš přísní... Pokud ovšem dítě ztratí své spolehlivé zakotvení v základních pravidlech, strhne jeho spánek velmi brzy dravý proud.

Co si kdo navaří, musí si i sníst – dítě bude třeba naučit všechno znovu od počátku. Nejprve si musí osvojit usínání i bez cizí pomoci, bez kočárku, auta nebo maminčina pochování. A potom musí pochopit, že táta a máma mají doma hlavní slovo.

Při takové “převýchově” nesmíte zapomenout být na dítě dostatečně něžní a hlavně mu všechno vysvětlovat. Nejedná se přece o trest, ale o pomoc, kterou dítěti nabízíte. Nepodsouvejte mu tedy pocity viny – vaše role je přece být rodičem.

Richard Ferber, americký odborník na spánek dětí, doporučuje rodičům techniku “postupného učení”. Po večerním uspávacím rituálu nechte dítě samotné v pokoji, i když pláče. Po pěti minutách se do pokoje vraťte, řekněte dítěti, že je nutné, aby spalo samo, a znovu odejděte. Nedotýkejte se ho, nehlaďte ho ani mu nedávejte napít. Pokud bude i nadále plakat, počkejte tentokrát deset minut a pak zopakujte návštěvu v pokoji. Když dítě ujistíte o své blízkosti, opět odejděte. Nevracejte se zpět dříve než za dvacet minut, hodinky mějte v ruce. Pokud by dítě i nadále plakalo, dodržujte mezi jednotlivými návštěvami dvacetiminutové pauzy. Zkusíte-li tuto léčbu šokem, vyřeší se problém obvykle za čtyři až pět nocí. Ovšem za podmínky, že dodržíte stanovené časové limity! Na druhé straně to ovšem neznamená, že byste je v případě zvláště úzkostného dítěte nemohli někdy trochu upravit...

Existuje mnoho okolností, které mohou u dítěte způsobit přechodné potíže se spánkem: narození dalšího dítěte, úmrtí v rodině, separační úzkost v osmém měsíci dítěte, nástup do jeslí nebo školky, období, kdy se dítě učí základním hygienickým návykům nebo se učí chodit.

Potíže se spánkem se někdy vysvětlují také příliš těsným vztahem mezi matkou a dítětem. Dítě nechce jít spát a vzdálit se od matky, protože vnímá, že také ona těžce snáší vzájemné fyzické odloučení. Proto může otec sehrát tak zásadní roli. Když dítě pláče, je na otci, aby ho šel utišit, protože otec se hned tak nenechá obměkčit svým malým prosebníčkem. Měl by také pomoci dítěti pochopit, že maminčino místo je po boku tatínka, a ne u postýlky dítěte.

V mnohých kulturách se konejšení dítěte chápe velmi vážně. Zlí duchové by totiž mohli dítě najít podle pláče. Pokud například v noci pláče čínské dítě, napíše se na žlutý papír magická formule. Aby měla tato formule správný účinek, musí se o půlnoci tajně vylepit na ulici.

Ukázka z knihy nakladatelství Portál, kterou si můžete koupit zde.