Přidat názor k článku Křeček v kleci

Autorko, ráda bych dodala, že ono je kolikrát těžké si uvědomit, co ve skutečnosti chceme my sami a co po nás chce naše okolí. Teď jsem si vzpomněla na takové ty klasické mezigenerační spory, které jsem jako většina školní mládeže vedla se svými příbuznými ohledně učení. Nešlo o to, že já bych se nechtěla učit vůbec a příbuzní chtěli, abych se učila pořád, na tom, že bych se měla učit, jsme se shodli, kámen úrazu byl v rozdílných představách o tom, jak přesně by ta školní příprava měla probíhat. (A časem jsme si ty názory paradoxně prohodili.)

U nás doma sice nikdy nebyly peníze na prvním místě, ale byli jsme vedeni k tomu, že se musíme učit, abychom jednou měli nejen dost peněz, ale i zajímavou práci, abychom se dostali mezi lidi, se kterými si budeme více rozumět atd. A já to se svými dětmi chci jednou dělat stejně.

Je pro mě zajímavé sledovat kolem sebe, jakou životní cestu si volí děti ve srovnání se svými rodiči. A vídám okolo sebe různé případy. Znám děti, které si umínily, že to musejí dotáhnout dál než rodiče (bez ohledu na to, zda na to přišly samy nebo je k tomu rodiče cíleně vedli), znám naopak děti, které sice měly svoje ambice, ale nechtěly dopadnout jako rodiče - vyhořelí workoholici, znám člověka, který se díky finančnímu zabezpečení od bohatých rodičů rozhodl vystudovat obor, díky kterému vykonává sice užitečnou, ale špatně placenou práci... Opravdu pestré složení.