Křeček v kleci

Petr byl chytrý, šikovný kluk z takzvaně dobré rodiny. Vysokoškolsky vzdělaní rodiče mu poskytovali harmonický domov, pečlivě se starali o jeho rozvoj a vedli ho k rozmanitým aktivitám. Na jejich doporučení studoval vysokou školu ekonomickou, učil se pilně jazyky, věnoval se sportu. Jelikož to byl navíc pohledný mladík se statnou postavou, dívky kolem něj už od středoškolských let kroužily v celých houfech. Petr ale nebyl duší playboy, k dívkám se choval spíše rezervovaně a vztahy navazoval opatrně.

V posledním ročníku vysoké školy se seznámil se Zuzanou. Studentka Zuzana byla mimořádně pohledná, stejně jako mimořádně ctižádostivá a cílevědomá. Měla naprosto přesnou představu o svém budoucím partnerovi i o svém budoucím životě. Jejich vztah se vyvíjel jako typická studentská láska, společné hodiny nad skripty střídaly návštěvy kin, divadel a klubů a výlety do přírody. Po pár měsících došlo na vzájemné představení rodičům a ti byli na obou stranách partnery svých dětí nadšeni. Vše plynulo až ukázkově a nikdo nepochyboval, že po promoci se Petr se Zuzanou vezmou a budou budovat společný domov.

Tubusy s červenými diplomy úspěšně spočinuly na poličkách a Petr i Zuzana nastoupili do svých prvních zaměstnání. Šťastní a pyšní rodiče pomohli s pořízením bytu a netrpělivě vyčkávali, kdy budou moci začít s pečením svatebních koláčků.

Petr měl Zuzanu upřímně rád, bylo mu s ní dobře, byl hrdý na její krásu i na její profesní úspěchy, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Někdy ho ale přepadal nejasný pocit nejistoty, zda dokáže do budoucna dostát všemu, co se od něho očekává. Vždy se snažil být zodpovědný, jak ho to rodiče učili, do povinností se uměl zakousnout, ale v koutku duše mu občas probleskla pochybnost, zda je smyslem jeho života skutečně jen strmá cesta vzhůru, zda mu zdolávání jedné překážky za druhou přinese to pravé uspokojení, zda někde není nějaká vedlejší pěšina, která vede k zajímavějšímu cíli.

Tak uběhlo pár let a Zuzana i rodiče začínali být lehce netrpěliví. Petr si příkladně vedl v práci, vydělával pěkné peníze a dokonce se rýsovala možnost povýšení na velmi prestižní vedoucí pozici. Byt byl útulně zařízen, i zánovní auto už stálo před domem, ale slovo svatba nebo rodina stále nepadlo. Zuzana i rodiče nabyli přesvědčení, že je načase, aby Petr konečně definitivně dospěl a postavil se i k této překážce čelem. Zuzana tedy jednoho dne naservírovala večeři při svíčkách a vznesla jasně formulovaný dotaz s lehkým podtónem ultimáta. On, Petr, si může sobecky čekat třeba donekonečna, ale ona, téměř třicátnice, má nejvyšší čas … Petr byl dobře vychovaný, zodpovědný mladý muž, který měl svou dívku opravdu rád. Druhý den tedy odešel o hodinu dříve z práce a objednal v klenotnictví prstýnky z bílého zlata, které Zuzana vybrala.

Zhruba půl roku po svatbě byl Petr ve firmě skutečně povýšen. Zuzana usoudila, že přišla pravá chvíle na pořízení prvního potomka a nakoupila v lékárně sadu těhotenských testů. Přesně rok poté Petr hrdě promítal rodičům záznam z prvních okamžiků života svého syna.

Zuzana nechtěla mateřskou dovolenou zbytečně ztrácet čas, proto se dva roky po prvorozeném narodil i druhý syn a když mu byl rok, Zuzana najala chůvu a vrátila se na částečný úvazek do zaměstnání. Pro čtyřčlennou rodinu bylo potřeba zajistit adekvátní bydlení, tou dobou už tedy byla v plném proudu stavba prostorného rodinného domku za městem. Vše opět plynulo až ukázkově, Petr se osvědčil jako spolehlivý partner a báječný tatínek, nezříkal se žádné domácí práce, obětavě pomáhal pečovat o synky a ti ho milovali. Zuzana zářila spokojeností, s gustem zařizovala nový dům tím nejmodernějším vybavením, s elánem se po čase pustila naplno do práce a do společenského života, cílevědomě vedla syny k rozmanitým aktivitám.

Čas od času Petr i přes nezměrnou únavu nemohl večer usnout. Pozoroval stíny, které vrhaly na stěnu nad postelí luxusní žaluzie, a neodbytně se mu vtírala myšlenka na křečka. Na křečka v kleci. Na křečka v kleci, který neúnavně běhá po kruhovém žebříčku stále dokola. Někdy také vzpomínal, jak jako malý kluk o prázdninách lehával v trávě, v ruce hrst třešní, a četl si dobrodružné knížky … Obvykle pak usínal s myšlenkou, že je přeci dobře vychovaným, zodpovědným, úspěšným dospělým mužem, který může být pyšný na svou krásnou rodinu.

Bylo to jednoho slunného podzimního dne, synům právě začal zimní semestr studií na univerzitě. Petr seděl ve své nové kanceláři, kam se před časem přestěhoval na místo generálního ředitele. Odložil lejstra, zamíchal si kávu, kterou mu asistentka postavila na stůl, a sáhl po výtisku předvčerejších novin, které dosud neotevřené ležely na stole mezi hromadami nevyřízených písemností. Ledabyle listoval stránkami, mnul si unavenou tvář a nemohl se pro množství myšlenek, vířících mu třeštící hlavou, soustředit na čtení. Polkl pilulku Ibalginu, ale úlevu necítil. Ani nevěděl, jak mu padl zrak na inzertní rubriku. Přelétl ten prostý, dvouřádkový inzerát s nabídkou zaměstnání a pak se dlouze zahleděl oknem do parku na pestrobarevné koruny stromů, zářící v podzimním slunci. Připomněly mu, jak ho kdysi dávno lákalo vyzkoušet si práci se štětcem a malířskou paletou. Pokusil se vybavit si vůni prosluněného trávníku. Pak se hlasitě zasmál, vstal a oznámil asistentce, že dnes už nebude k dispozici, aby zrušila všechny termíny.

Zuzana reagovala podle očekávání. Byla v naprostém šoku, stejně jako její i Petrovi rodiče. Proběhly bouřlivé debaty, telefonáty, snahy o řešení pomocí psychiatrických i jiných odborníků. Došlo na křik i na slzy. Nakonec došlo na rozvod.

Petr nechal Zuzaně dům, auto i všechny bankovní účty. Nechal ve skříních všechny své drahé obleky. Odešel s hromádkou knih a prádla ve značkovém kufříku Samsonite, který se pak zajímavě vyjímal na zašlé podlaze malého pokojíku v přízemním školnickém bytě staré školní budovy na kraji města.

První, co si Petr do svého nového bytu pořídil, byl malířský stojan a barvy. Obrazy, které si později rozvěšoval po stěnách, vůbec nebyly špatné. Líbily se i mladé učitelce, která občas zacházela ke stále pohlednému panu školníkovi na kávu a popovídat si o knihách. Dokonce i synové je překvapeně chválili, když po prvotní vlně nepochopení přišli otce poprvé navštívit. Také poličky, které si po večerech sám vysoustružil ve školních dílnách, nebyly vůbec špatné. S láskou si je postupně zaplňoval svými úlovky z výprav do antikvariátů.

Za letních dnů, když kroužil se sekačkou okolo školního hřiště a zhluboka nasával vůni posečené trávy, a nebo v zimě, když se oháněl hrablem mezi závějemi a šťastně si hvízdal v mrazivém vzduchu, zalétl občas jeho zrak k parku, za kterým prosvítala vysoká administrativní budova. Při vzpomínce na kancelář s koženým křeslem a na pevný stisk kravaty na krku se pokaždé hlasitě, uvolněně zasmál.