Re: Normopatie

Má teta už od malička chtěla být veterinářkou.Její otec s tím však nesouhlasil a tak šla teta na peďák.Celý svůj život měla od svého despotického otce nalajnovaný.Dřela na 150%.Do práce přišla ráno v 7 odcházela večer v 7.Svůj život žila ve škole.Ano.Její výsledky byly skvělé.Děti -školní jí milovaly a ještě po letech za ní chodily a děkovaly za to co je dokázala naučit.Jenže její osobní život se rovnal nule.Stále jen práce a práce.V 68 letech stále učila.Nikdy v práci nechyběla.A když náhle v 68 letech zemřela tak škola byla první,kdo nás upozornil,že teta nepřišla do práce a telefon,že padá do hlasové schránky.Dodnes mám husí kůži,když slyším v rádiu tu známou melodii.Okamžitě jsme se sebrali a jeli k ní domů.Teta schoulená na pohovce už byla mrtvá.Jen její pes jí věrně strážil.Přesto,že je to už několik let,tak jsem se s tím nějak nedokázala vyrovnat.Vloni takhle nečekaně zemřel i její pes v náručí mé dcery.Prostě z ničeho nic.On měl jediné štěstí.Nikdo ho despoticky nevychovával a na sklonku života žil obklopen fenkami,které miloval.Byl rád,že není doma sám,že si může prohnat kočku.Postarali jsme se mu o šťastný život.Jen doufám,že teď je se svou paničkou a ona se konečně stala veterinářkou.