Pointa není špatná, ale příběh je dost přitažený za vlasy

Chápu, že smyslem článku je sdělit čtenářům, že peníze nejsou v životě všechno a že bychom si umět najít čas na to, co nás baví, že bychom měli mít svoji životní koncepci a nenechat se vmanévrovat do pozice loutky na provázku. Příběh jako takový mi ale přijde extrémní. Mnohem víc by se mi líbilo vyprávění ve stylu: "Petr byl nadějný, inteligentní mladík. Rodiče a manželka sice snili o tom, že z něj budou mít top managera, který bude trávit v práci 14 hodin denně a vydělávat statisíce, ale on svůj život viděl jinak, i když nijak diametrálně. Nestal se z něj sice top manažer se statisícovými příjmy, ale přesto si našel pěknou, obstojně ohodnocenou a zajímavou práci v oboru, který vystudoval. Rodina sice neměla vilu a bourák, ale i tak byl její životní standard nadprůměrný (i díky tomu, že manželka také dost vydělávala) a Petrovi kromě práce zbylo dost času třeba na děti nebo na jeho oblíbený koníček malování. Petr sice nebyl tak profesionálně úspěšný jako jeho otec, ale byl se svým životem spokojený a s otcem by neměnil."