No,

na jednu stranu bych takového muže i chápala. Na druhou stranu mi to opavdu přijde dost sobecké a nezodpovědné.
Myslím, že v krizi středního věku má spousta z nás poict, že děláme něco jiného, než bychom dělat chtěli. To je přece normální. Kvůli tomu se nemusí rozbíjet rodina. Myslím, že by stačilo přistavět si malířskou dílnu u baráčku a malovat si tam ve volném čase. (Taky by mě zajímal ten příběh ústy exmanželky - to už by asi tak romanticky neznělo.)

A taková maličkost na závěr. Myslím, že bychom jako rodiče neměli dětem předem nalajnovat život. Ale naopak bychom jim měli pomoct najít sami sebe. Myslím, že už tam byl v případě Petra "zakopanej pes". Kdyby trochu víc našel sám sebe ještě v dospívání, neměl by pak potřebu utíkat ze zajetých kolejí, které se mu nelíbily, ale možná by se celý jeho život mohl odvíjet jinak (anebo mohl od mládí malovat a vyžít se v tom jako v doplňkové činnosti, a nemusel později úplně přehodit výhybku s pocitem, že mu něco uteklo mezi prsty).